ZiMa

Představ si dva lidi.. Muž a žena. Mladý muž ve svetru a dívka v kabátku s knížkou pod paží. Potkají se večer na zasněžené ulici, právě když chtějí otevřít stejné oprýskané dveře, které vedou do zatuchlého baru. Ani jeden z nich ten bar nezná, ani jeden z nich v něm nikdy nebyl, ale je zima a nemají kam jít.. Před těmi špinavými dveřmi se jejich pohledy poprvé provážou. On jí gentlemansky přidrží za paži, když sestupuje po lesknoucích se schodech. Dívka se na něj usmívá, i když jí pod očima zamrzají kapičky slz. Jemu to přijde roztomilé.. Sestoupí spolu do bleděfialové mlhy cigaretového kouře a u zastrčeného dřevěného stolu mu dívka předčítá Ferlinghettiho verše. On celou dobu dává pozor, aby nepřetrhal stříbrné nitky, které pomalu spojují dívčiny oči s těma jeho.. Barman jim za pomačkanou padesátikorunu půjčí klíče od kumbálku v podkroví, kde najdou útulně zařízený pokoj..