pseudoesej o morovým sloupu :)

zápočtový úkol do urbanismu - popsat libovolné místo na Náměstí Svobody v Brně :) možná trošku zvláštně pojatá esej

0:00 ... Podle starých legend začíná hodina duchů. Podle novodobého měřítka se ale právě dostávám někam doprosřed nočního Brněnského života. Stojím na náměstí svobody a jako duchové vypadaj jenom postavy na morovém sloupu. Párkrát jsem obešel tuhle dominantu náměstí, kterou jsem si vybral jako místo pro svůj happening. Fantazie mi vykreslovala dobu, kdy parta středověkých naolejovaných kulturistů vztyčovala několikatunový kolos uprostřed hnijících mrtvol - obětí černé smrti.
04:00 ... Plížím se jako stín po Český a nepozorovaně se dostávám na náměstí. Ono to nepozorovaně není zase tak těžký, protože takhle mrtvý Brno jsem snad ještě neviděl. Sedám si na zábradlí, které se táhne okolo sloupu a trošku mě mrzí, že je jediným prvkem na rozhraní dlažba x sloup.. Chybí mi tu nějaký záhon, lavička, keř, cokoliv!
Přemýšlím o takovým textu k písničce:
Zelená je tráva,
náměstí je hra
a ta šedá plocha
věc je zaludna...
Chtěl by ještě trochu dopilovat, ale vyrušila mě temná smradlavá osoba otázkou:
„hej, vole, nechceš koupit máslo?“
No, másla mám vážně málo, ale co to je za pitomou otázku takhle ve 4 ráno?
Vousatý člověk se ale nedá odradit mým nechápavým pohledem a opravdu z kapsy kabátu vytahuje tři kostky Doktora Halíře.
Tak říkám: „kámo, sorry, ale na to nemám“ a raději opouštím náměstí i s jeho podivným osazenstvem.
08:00 … Je čas někam jít. Kamkoli. Aspoň to tak vypadá podle miliónu lidí, kteří spěchají asi do práce nebo kam (někteří možná do Tesca na rohlíky za korunu). A nad nimi se jen nehybně vznášejí reklamní nápisy, které znějí asi nějak takto:
Humanic McDonald's NewYorker KB Bontonland Raifaisenbank Omega...
Taky mi právě začíná přednáška, ale raději budu ještě chvíli obdivovat barokní křivky mramorové svaté Rosalie, ukryté za mříží v podstavci mariánského sloupu.
12:00 ... a sakra.. právě jsem nastoupil do expresní linky Česká - Masarykova a jsem vlečen davem bez možnosti úniku. Ale ne, není to tak zlý. Stačí najít skulinku, kterou se dostanete dále do středu náměstí. Tady je jen pár lidí, kteří si polední pauzu opravdu v poklidu užívají - mladý páreček na lavičce v romantickém obětí, frajírek, který z povzdálí natáčí jejich akci na foťák, aby si později vylepšil své portfolio na Youtube nebo chudák babička, která vynaložila poslední zbytky sil na složení bezvládného těla také na jednu z laviček. A Marie z vrcholu sloupu na celou plochu shlíží - majestátně a s empatií.
18:00 ... Celé náměstí se s příchodem setmění jaksi uklidnilo. Konečně mám pocit, že mezi ostatní lidi svým pomalým brouzdáním zapadám. Žvýkám čínský nudle a pozoruju dva mladé koloběžkáře, kteří za nažloutlého osvětlení srážejí kolemjdoucí. A i když celé náměstí je osvětlené, figury na podstavci morového sloupu se ztrácejí v pomyslném šeru. A tak mi nezbývá, než se ztratit taky.